Jak mně chyby pomáhají k růstu

Autor: Jiří Janeček, produktový manažer

Je pro vás těžké přiznat si chybu? Pak si troufám tvrdit, že jste na dobré cestě. Během deseti let, co jsem v IReSoftu, jsem si několikrát pomyslel, že pro mě není těžké vidět své vlastní chyby. A proto jsem žádné neviděl. Až zpětně vidím, že jsem se pletl. Ignorovat fakt, že je obtížné vidět své vlastní chyby, byla moje chyba číslo 1. Protože jak praví známé přísloví: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“

Vždy jsem chtěl a chci svou práci dělat nejlíp, jak umím. I ve vedení lidí jsem chtěl být dobrý manažer. Ale díky nezkušenosti, slepotě vůči svým chybám a hluchotě k tomu, co mi tým skutečně říká, jsem se vezl na skluzavce jak po másle. A cítil jsem se sám. Neměl jsem nikoho, kdo by mi řekl, že je něco špatně. Nebo spíš jsem nikoho neposlouchal.

Musel jsem ujít kus cesty, abych si uvědomil, že jsem slepý ke svým chybám. Na té cestě mě provázel osobní kouč. Byl první v mém pracovní životě, kdo mi opravdu naslouchal a komu jsem začal naslouchat i já. Netrvalo dlouho a viděl jsem, že sedím na skluzavce a vezu se. Když jsem si to uvědomil, začal jsem poslouchat, co mi říkají ostatní okolo mě. A především můj tým. To jsou ti nejbližší v pracovním prostředí, ke kterým stojí zato nejen mluvit, ale i naslouchat. Lidé v týmu mi pomohli vyjasnit si moji roli. Přirovnali mé dřívější počínání k manažerovi fotbalového týmu, který běhal po hřišti během zápasu. To opravdu vystihli! A to jsem jim občas sekal i trávník :).

Cokoliv, co stojí za to dělat, stojí za to dělat i s chybami. Moje zkušenost je, že stojí za to hledat chyby ve svém jednání, protože to jsou obrovské příležitosti pro osobní rozvoj. A když se rozvíjí vedoucí, lépe se dýchá i jeho týmu. Znám ten pocit jak z pozice člena týmu, tak i toho, kdo tým vede.

O jednom takovém sešupu jsem před časem mluvil na konferenci Hraj naplno. Tady je můj příspěvek.

Sdílejte...Share on Facebook9Share on Google+0Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn17

Autor

Jiří Janeček

Nemám rád stereotyp a nudu v práci. Stále se chci učit nové věci a zlepšovat v tom, co dělám. A ze všeho nejraději ověřuju nové poznatky o vedení lidí a projektů přímo v praxi. Nebojím se do toho jít po hlavě, občas narazit, otřepat se, vyhodnotit chyby a jít do toho znovu.